Czech

Bruselská deklarace o učení jazykům

“Wer fremde Sprachen nicht kennt, weiß nichts von seiner eigenen.”
 (Kdo nezná cizí jazyky, neví nic o svém vlastním.) J. W. Goethe

Evropská federace národních institucí pro jazyk (European Federation of National Institutions for Language,EFNIL) byla založena ve Stock­holmu v r. 2003 jako koordinační síť významných jazykových or­ga­nizací a jiných národních jazykových institucí členských států Evropské unie. Každá členská instituce EFNIL je úzce spjata s podporou a propagací jazyka či jazyků své země a podílí se na ní. Členy EFNIL spojuje přesvědčení, že jazyky, kterými se zabývají, jsou integrální součástí evropské jazykové rozmanitosti a základem evropské kulturní rozmanitosti a kulturního bohatství. V zájmu zachování a dalšího roz­voje svých vlastních jazyků a propagace smyslu pro evropskou identi­tu a jejího sdílení mezi občany státu Unie podporují členové EFNIL nejen výuku a užívání svých národního/úředního jazyka či jazyků, ale také výuku dalších evropských jazyků. Je zjevně v zájmu všech lidí
v Evropě, aby ovládali několik jazyků. Komplexním cílem je proto vícejazyčné občanství v mnohojazyčné Evropě. Členové EFNIL na sebe berou závazek podporovat tento cíl na základě následujících upozornění a doporučení.

1.

Ruku v ruce s evropskou integrací, snižováním a konečně odstra­něním administrativních bariér se rozšiřují příležitosti ke komunikaci mezi mluvčími různých jazyků. Aby bylo možné vyrovnat se s rostoucím přílivem jazykových kontaktů, je životně důležité vy­vinout nové přístupy, metody a prostředí pro mnohojazyčný překlad, tlumočení a zprostředkovávání a stejně tak pro jazykovou výuku a učení s cílem posílit ekonomickou a kulturní výměnu a mobilitu občanů pro práci a vzdělávání v Evropě.

2.

V některých profesních, vzdělávacích a jiných sociálních kon­textech se v Evropě používá jako pracovní jazyk angličtina. Přestože o praktických výhodách této okolnosti není pochyb, je nanejvýš důležité udržovat, posilovat a dále rozvíjet veškeré úřední národní jazyky všech evropských zemí ve všech funkčních oblastech těchto jazyků.

3.

Všichni občané evropského státu by měli mít možnost učit se těm cizím jazykům, které nejvíce potřebují pro svou práci, společenský život, studium a osobní rozvoj. Měli by mít právo získat akre­ditovaný certifikát o dosažené jazykové úrovni a dovednosti doro­zumět se v jiných jazycích než v jejich vlastním a mít možnost, aby tyto jazykové certifikáty byly uznávány jako kvalifikace pro práci a studium v kterémkoli členském státu.

4.

Vzdělávání by v členských státech Evropy mělo podporovat mnohojazyčný étos komunikace i příležitosti učit se navíc další jazyky vedle prvního jazyka učících se. Mělo by motivovat rozvoj komunikační kompetence v řadě jazyků spolu s mezikulturním uvědoměním.

5.

Z tohoto důvodu se EFNIL obrací na vlády evropských států s výzvou, aby posílily a zlepšily výuku cizích jazyků spolu s výukou národního jazyka (jazyků) každé země.

5.1

Jak formální, tak neformální vzdělávání by mělo poskytnout široký výběr jazyků, včetně všech úředních evropských ja­zyků, kdekoli je to možné.

5.2

Schopnost dorozumět se v 1 + 2 jazycích (= mateřském jazyce a dvou dalších jazycích) by měla být minimálním cílem v základním a středoškolském vzdělávacím systému každé země. Jestliže mateřský jazyk není úředním jazykem dané země, jedním z dalších osvojených jazyků by měl být pří­slušný úřední jazyk.

5.3

Vedle dovednosti používat alespoň dva další jazyky je třeba podporovat schopnost pasivního užívání dalších jazyků a napomáhat tak rozvoji vzájemného porozumění (kdy každý mluvčí užívá svůj vlastní jazyk a přitom rozumí jazyku druhého).

5.4

Dospělí by měli být vedeni k tomu, aby zlepšovali svoje znalosti národního/úředního jazyka (jazyků) své země a přitom se učili cizím jazykům. Celoživotní vzdělávání by mělo zahr­novat i jazykovou výuku. Možnosti vzdělávání dospělých by měly být zvyšovány a zlepšovány ve formálním, tak nefor­mál­ním vzdělávacím prostředí pro dospělé, v práci a v jiných soukromých či veřejných institucích.

5.5

Vedle cizojazyčného učení doma by měly být rozšiřovány i možnosti jazykové výuky v zahraničí. Zejména by měly být zlepšovány administrativní podmínky pro výměnu žáků, stu­dentů, učitelů a zaměstnanců mezi členskými státy Evropské unie.

5.6

V každém členském státu Evropské unie by měly být nerodilým mluvčím (dětem i dospělým) poskytovány větší možnosti a kvalitnější příležitosti k tomu, aby se naučili národnímu jazyku (jazykům) státu, v kterém mají trvalé bydliště, a zároveň k tomu, aby si uchovali a rozvíjeli jazykové kompetence ve svém rodném jazyce.

6.

Jak národní vlády, tak orgány Evropské unie by měly podporovat tvorbu a výrobu většího množství kvalitnějších jazykových nástrojů a pomůcek umožňujících zvýšit úroveň cizojazyčné výuky. Tyto nástroje a pomůcky, tvořené podle jednotných evropských norem, zahrnují jednojazyčné, vícejazyčné a paralelní textové korpusy, tezaury, terminologické databanky, slovníky, nástroje pro strojový překlad a materiály pro jazykovou výuku a samostudium (formou self-access). Zvláštní pozornost a podpora by měla být věnována jazykům a dvojicím jazyků, které byly dosud přehlíženy komerční sférou zabývající se produkcí jazykových materiálů a nástrojů.

7.

Jako empirický podklad pro národní a evropské jazykové strategie a politiky, zahrnující jazykovou výuku a učení, by měl být vytvořen Evropský jazykový sledovací systém (European language monitor, ELM), nejlépe rozšířením „Evropského ukazatele jazy­kové kompetence“ (European Indicator of Language Competence), který připravuje Evropská komise. Tato jazyková situace je v plném proudu a je třeba ji pečlivě sledovat. ELM by představoval informační systém, který pravidelně sbírá a vyhodnocuje údaje o jazykových podmínkách a jejich vývoji ve všech státech Unie, včetně údajů o cizojazyčné kompetenci a cizojazyčné výuce. Členské organizace EFNIL budou přirozenými partnery takovéhoto monitorovacího systému.

8.

EFNIL podporuje Instituce Evropské unie a Rady Evropy v jejich úsilí a plánuje zachovat a posílit mnohojazyčnou Evropu prostřed­nictvím rozvoje mnohojazyčnosti mezi občany evropských zemí.

9.

Členské instituce EFNIL se zavazují rozšířit vzájemnou spolupráci s cílem dosáhnout hlubší znalosti evropských jazyků a jazykové situace v evropských zemích. Díky tomu budou lépe vybaveni na to, aby mohli šířit porozumění pro evropskou mnohojazyčnost a jejího přijetí v jednotlivých zemích.